Něco z historie motorkářství

Málokdo tuší, že první motorkářský klub, který vznikl v severní Americe již začátkem 20. století, založil český génius Jára Cimrman. První návštěva indiánského kmene Hurónů jej natolik nadchla, že se po dokončení své divadelní hry Opeřený had rozhodl mezi své nové přátele vrátit.

Při pobytu u indiánského kmene si Cimrman všiml, že místní obyvatelé nepoužívají žádné motorové dopravní prostředky. Pro naprostou absenci hromadné dopravy indiáni doposud upřednostňovali primitivní dopravu koňmo. Rozvoj automobilismu by byl prozatím nemožný. Indiáni většinou cestovali prérií po vyšlapaných stezkách, na které se dvoustopé vozidlo prostě nevešlo. Už vůbec nepočítali s víceproudovými stezkami či odstavnými parkovišti.

Naopak cestování na motocyklu se Cimrmanovi již tak nesnadné nejevilo. Jednostopá vozidla by se vešla na vyšlapané stezky se značnou rezervou a v místě táboření by se dala pohodlně zaparkovat mezi stany. Už v Praze Jára Cimrman vypracoval projekt plátěného wigwamu-garáže, který ostatně někteří výrobci v drobných modifikacích používají dodnes. Volba motocyklu padla na značku Laurin & Klement. Jak správně předpokládal, indiáni by měli mít větší důvěru k motocyklu s delším jménem, než např. ke jménu Honda, KTM, či dokonce ČZ.

Dlouho váhal nad druhem doprovodného vozidla. Z africké výpravy získal dobré zkušenosti s cestováním vzducholodí. Jako spolucestující se mu okamžitě nabídl baron von Úvaly u Prahy. Baron totiž musel ze svých cest své početné rodině zasílat pohlednice a americké postcard jim ve sbírce dosud chyběly.

Komunikaci mezi vzducholodí a motocyklem vyřešil Cimrman úpravou polních telefonů. Jeden z telefonů měl připevněn na svém motocyklu, ten tedy nazval  mobilním telefonem a druhý přístroj i s kabelem byl ve vzducholodi. Ten pojmenoval jako telefon satelitní. Pokud chtěl Cimrman se vzducholodí komunikovat, vyslal houkačkou zvukový signál. Baron von Úvaly u Prahy spustil kabel, Cimrman se připojil a mohli spolu hovořit. Poprvé v historii tak došlo ke přímému propojení mobilního telefonu se satelitním telefonem.  Toto technické řešení mělo malý nedostatek. Pokud byl během telefonování směr větru jiný než směr motocyklu, docházelo ke kolizím. Na základě těchto poznatků později doporučil Cimrman evropským dopravním inspektorátům, aby nebylo řidičům telefonování během jízdy povoleno a dokonce i všechny letecké společnosti na světě následně vydaly přísný zákaz používání mobilních telefonů během letu.

Po těchto drobných obtížích dorazil Cimrman ke spřátelenému kmeni Hurónů. Náčelník "Opeřený had" byl již dědečkem, dobromyslná "Ječela, až padalo listí" byla babičkou a kolem "Tančila jako blázen až do bílého rána" se točili čtyři malí indiáni. Huróni uvítali starého přítele s velkou slávou a nadšením. Cimrman jim při slavnostním obřadu předal plány na výrobu motocyklu, které byly upraveny místním podmínkám.

Rám i kola motocyklu byly projektovány jako dřevěné a pneumatiky měly být zhotoveny z rafinovaně smotaných kůží. Cimrman přivezl několik motorů, které technicky zdatní indiáni byli schopni dle plánů namontovat.
Nejšikovnější z nich, válečník "Zlomený nehet", si později otevřel motoservis a z komerčních důvodů volil název Harley.  "Steřelá kůže" opravoval pneumatiky a svůj pneuservis pojmenoval honosně Davidson.
Na tyto názvy je přivedl Cimrman, když jim předčítal u táborového ohně společenskou rubriku londýnských Timesů.

Vzhledem k nedostatku benzínu v prérii přivezl Cimrman speciálně upravené motory dieslové. Ty byly schopny fungovat i na surovou ropu, které bylo všude kolem dost. Indiáni brzy pochopily význam ropy a rychle vybudovali primitivní plátěné čerpací stanice v místech nalezišť. Stačilo na správném místě jen hlouběji zatlouci stanový kolík a paliva bylo dost.

Cimrman měl ještě jeden důvod, proč zvolil dieslový motor. Ten měl totiž o něco menší výkon než motor benzínový a tak byl Cimrman na svém motocyklu s benzínovým motorem mnohem rychlejší než jeho indiánští přátelé. I díky tomu byl zvolen čestným náčelníkem kmene a zároveň i předsedou prvního motorkářského klubu. O jeho až nadpřirozené rychlosti při jízdě prérií se ještě dlouho vyprávělo u táborových ohňů a plně si tak zasloužil indiánské jméno "Ten, co sviští po prérii"...

 Z dostupných dokumentů a vyprávění sepsal Pačes