11.6. - 19.6.2009 - motovýlet k Jadranu

Sestava: Jindra, Dan, Kamil, Radek.
První den jsme se přesunuli do lázní BÜK v Maďarsku. Těsně jsme se vyhnuli bouřce a za větru, který dokázal strhnout i tankvak z nádrže.
Večer a druhý den od rána jsme se cachtali v údajně "prudce léčivé" ale hlavně teplé vodě.
Lingvista Radek během pobytu naučil ostatní účastníky zájezdu několika užitečným maďarským slovíčkům.
Jmenovitě  fekete=černý, eremi=dle cimrmanologů je to elektrárna, jinak medajle a gomba=houba.
Nejvíce se ujalo slovní spojení "fekete eremi", které dokonale zmátlo taxikáře i personál a návštěvníky lázní.

V sobotu jsme jeli na Plitvice. Vzali jsme to přes Lendavu, Čakovec, Koprivnici, Novigrad Podravski
(odtud je koření do polívky Podravka), Durdevač, Bjelovar, Daruvar, Starou Gradišku a pak jeli podél hranic s Bosnou.
Zuřivé boje mezi Srby a Chorvaty připomínají trosky rozstřílených a vypálených domů
a podél hranice jsou v lesích stále varování před minovými poli.

Přejeli jsme hranice s Bosnou, projeli města Bosanski Novi, Bosanska Krupa a Bihač.

Ubytování jsme našli v soukromí nedaleko Národního parku Plitvice, kde nás domácí nás pohostili vynikající slivovicí.
Navštívit Plitvická jezera byla snad přímo povinnost. Nic překvapivého jsme nenašli. Samá voda...

Odpoledne jsme se přesunuli do kempu v Paklenici. Po zapaření a vychrnění jsme si prohlédli soutěsku a podnikli strastiplný
výstup ve strašlivém vedru k jeskyni Manita peč. Někteří nejmenovaní (myslím, že jsem to byl já) mysleli, že je to jejich smrt.
Pivo od místního zlatokopa a průvodce v jedné osobě byla spása.
Jeskyni a její rozlohu v takové výšce jsme nečekali a námaha nebyla zbytečná.
 

V úterý jsme odjeli do kempu na Murteru, který důvěrně známe včetně místního výběrčího daní, takže závěrečný účet byl opět v náš prospěch.
Počasí bylo nádherné, většina se v rouše Adamově povalovala na pláži a chytala barvu sovětské vlajky (až na jednoho "ředitele vápenky",
který kdyby vylezl na slunko, byl by prý bez práce).  Ve středu jsme si udělali výlet do Šibeniku.

Nelze nezmínit, že během zájezdu nám J. Uko Ješita při každé příležitosti dával hodnotné přednášky ohledně
vybavení správného motorkáře.

 

Vzhledem k předpovědi počasí, kterou zasílal "přítel na telefonu", jsme domů odjeli v pátek v jedenáct hodin,
protože někteří teplomilové (nechci jmenovat, ale byl to hlavně Kamil) se museli ještě vykoupat a opálit poslední
neseškvařená místa na těle. Za strašného vedra jsme dojeli skoro až na slovenské hranice, kde se začalo zatahovati
a nahlášená studená fronta přibližovati. No a za Bratislavou začalo "chcát".
Posledních dvěstěpadesát kiláků byl motorkářský očistec. Tma, zima a spousta vody.
Domů jsme dojeli v jedenáct a hlavně všichni v pořádku a tak to má být, tak je to správné.
Cesta zpět obnášela 991 km při průměrné rychlosti 103 km/hod. Celkem jsme najeli 2259 km.